Základem pro správné zjištění daně je daňové přiznání. Pokud ale po uplynutí termínu pro podání řádného daňového přiznání plátce zjistí, že je nutné provést opravu daňové povinnosti uvedené v daňovém přiznání, podá dodatečné daňové přiznání do konce měsíce následujícího po zjištění důvodu pro podání.

Základní (obecná) pravidla pro podávání dodatečného přiznání jsou uvedena v daňovém řádu v § 141. Poplatník podává dodatečné přiznání například v případech:

1. Zjistí-li, že daň má být vyšší než poslední známá daň, je povinen podat do konce měsíce následujícího po měsíci, ve kterém to zjistil, dodatečné daňové přiznání nebo dodatečném vyúčtování a ve stejné lhůtě částku uhradit. – „dodatečné přiznání směrem nahoru“.
2. Zjistí-li, že daň má být nižší než poslední známá daň, je oprávněn za podmínek stanovených v § 141 odst. 2 a 3 daňového řádu podat do konce měsíce následujícího po měsíci, ve kterém to zjistil, dodatečné daňové přiznání nebo dodatečném vyúčtování. – „dodatečné přiznání směrem dolu“.
3. Dodatečné daňové přiznání je oprávněn subjekt podat i v případech, kdy se nemění poslední známá daň, ale pouze údaje daňovým subjektem dříve tvrzené.

Naopak podání dodatečného daňového přiznání nebo dodatečného vyúčtování není přípustné v případě, je-li předmětem probíhající kontroly nebo výzvy k jejímu zahájení kontroly.

Je třeba připomenout, že dodatečné přiznání obsahuje pouze rozdíly proti poslední známé daňové povinnosti. Uvádí se také důvody jeho podání. Dodatečné přiznání pouze doplňuje řádné přiznání (případně opravné), a proto jej není možné podat, aniž by bylo dříve podáno řádné přiznání.

Pro dodatečné daňové přiznání není vyhlášen samostatný formulář. Využívá se shodný formulář, jako při předkládání řádného přiznání, pouze v záhlaví se označí, že jde o přiznání dodatečné a uvede se den, kdy byly zjištěny skutečnosti zakládající podání dodatečného přiznání.

Zásadní rozdíl mezi dodatečným a opravným daňovým přiznání spočívá v tom, že:

1. opravné přiznání – Lze podat pouze před uplynutím lhůty pro odevzdání řádného daňového přiznání. Obsahuje všechny údaje a nahrazuje předchozí daňové přiznání, ke kterému už nebude správce daně nepřihlížet. Upraveno v ustanovení § 138 Daňového řádu.
2. dodatečné přiznání – Lze podat až po uplynutí lhůty pro odevzdání řádného daňového přiznání. Obsahuje pouze rozdíl od údajů, ze kterých byla stanovena poslední známá daň. Předchozí daňové přiznání doplňuje. Upraveno v ustanovení § 141 Daňového řádu.

S předložením dodatečného přiznání souvisí i podávání následného kontrolního hlášení, což je daňové tvrzení, které se týká v zásadě jen daně z přidané hodnoty, proto je upraveno přímo v zákoně o DPH v ustanovení § 101f.

V případě dodatečného přiznání DPH, kdy je plátce povinen krátit nárok na odpočet daně podle § 76 je nutné dbát pokynů k vyplnění přiznání k DPH, kde je uvedený postup:

• při opravách přijatých nebo uskutečněných plnění za zdaňovací období dosud nevypořádaného roku se provede krácení odpočtu daně koeficientem podle § 76 odst. 6 zákona o DPH;
• při opravách pouze přijatých zdanitelných plnění za zdaňovací období již vypořádaného roku se pro krácení daně použije poslední vypočtený vypořádací koeficient;
• při opravách uskutečněných plnění za některé ze zdaňovacích období již vypořádaného roku, se výše nároku na odpočet v krácené výši vypočte novým vypořádacím koeficientem vypočteným z údajů za celé vypořádací období s prominutím všech oprav podle § 76 odst. 9 zákona o DPH.

Povinnost podávat daňové přiznání a dalších daňové tvrzení (kontrolní hlášení, souhrnné hlášení, ...) vychází přímo za zákona o dani z přidané hodnoty z ustanovení § 101 a výše.