Zákon č. 234/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění (dále jen „ZDPH“) definuje pořízení zboží v § 16 jako „nabytí práva nakládat jako vlastník se zbožím od osoby registrované k dani v jiném členském státě nebo od osoby, které vznikla nejpozději dnem dodání tohoto zboží registrační povinnost v jiném členském státě, pokud tyto osoby nejsou v členském státě zahájení odeslání nebo přepravy zboží osvobozenou osobou a pokud je zboží odesláno nebo přepraveno z jiného členského státu do členského státu od něj odlišného

a) osobou, která uskutečňuje dodání zboží, nebo jí zmocněnou třetí osobou, nebo

b) pořizovatelem, kterým se pro účely tohoto zákona rozumí osoba, která pořizuje zboží z jiného členského státu, nebo jím zmocněnou třetí osobou.“

Kdy je povinen plátce přiznat daň při pořízení zboží z jiného členského státu nám říká níže uvedený § 25 ZDPH.

§25 - Uskutečnění zdanitelného plnění a povinnost přiznat daň při pořízení zboží z jiného členského státu

(1) Při pořízení zboží z jiného členského státu s místem plnění v tuzemsku vzniká plátci nebo identifikované osobě povinnost přiznat daň k patnáctému dni v měsíci, který následuje po měsíci, v němž bylo zboží pořízeno. Pokud však byl daňový doklad vystaven před patnáctým dnem měsíce, který následuje po měsíci, v němž bylo zboží pořízeno, vzniká plátci nebo identifikované osobě povinnost přiznat daň ke dni vystavení daňového dokladu.

(2) Pořízení zboží z jiného členského státu se považuje za uskutečněné dnem, ke kterému by bylo uskutečněno zdanitelné plnění při dodání zboží podle § 21. Pořízení zboží z jiného členského státu podle § 16 odst. 3 a § 18 odst. 4, 5, 7 a 8 se však považuje za uskutečněné dnem, ke kterému by bylo uskutečněno takové plnění při dodání zboží do jiného členského státu podle § 22.

První odstavec § 25 ZDPH nám říká, že při pořízení zboží z jiného členského státu (dále jen „JČS“) musí plátce nebo identifikovaná osoba vycházet ze dvou rozhodných okamžiků – datumu vystavení daňového dokladu a datumu pořízení zboží. Od data pořízení se odvíjí nejzazší termín pro přiznání daně, který nastává 15. dnem následujícího měsíce po pořízení zboží. Plátce nebo identifikovaná osoba pak přizná daň k datu, který nastává dříve.

Pokud je daňový doklad vystavený před patnácým dnem následujícího měsíce po pořízení zboží, musí plátce nebo identifikovaná osoba daň přiznat ke dni vystavení daňového dokladu.

Př.: Plátce pořídil zboží z Německa od osoby registrované k dani v jiném členském státě, dodáno bylo 12. 4. 2023, což je den pořízení zboží. 29. 4. 2023 obdržel daňový doklad, na kterém bylo uvedeno, že byl vystaven 27. 4. 2023. Daňový doklad byl tedy vystavený před 15. dnem následujícího měsíce po měsíci (tj. před 15. 5. 2023), ve kterém došlo k pořízení zboží. Plátce tedy přizná pořízení zboží k datu 27. 4. 2023 (k datu vystavení daňového dokladu), přepočítá kurzem ke dni 27. 4. 2023 (viz text níže) a uvede v daňovém přiznání za duben 2023/2.čtvrtletí 2023 a v kontrolním hlášení za duben 2023.

Pokud je daňový doklad vystavený až po patnáctém dni následujícího měsíce po pořízení zboží , vzniká plátci nebo identifikované osobě povinnost přiznat daň k 15. dni v měsíci, který následuje po měsíci, v němž bylo zboží pořízeno.

Př.: Plátce pořídil zboží z Německa od osoby registrované k dani v jiném členském státě, dodáno bylo 12. 4. 2023, což je den pořízení zboží. Dne 19. 5. 2023 obdržel daňový doklad, na kterém bylo uvedeno, že byl vystaven 17. 5. 2023. Daňový doklad byl tedy vystavený po 15. dnu následujícího měsíce po měsíci (tj. před 15. 5. 2023), ve kterém došlo k pořízení zboží. Plátce tedy přizná pořízení zboží k datu 15. 5. 2023 (patnáctý den následujícího měsíce po pořízení zboží), použije kurz dne 15. 5. 2023 (viz text níže) a uvede v daňovém přiznání za květen/2. čtvrtletí 2023 a v kontrolním hlášení za květen 2023.

Může nastat ovšem i situace, kdy byl daňový doklad vystaven po patnáctém dni následujícího měsíce po pořízení zboží, ale doručen tak pozdě, že plátce nebo identifikovaná osoba odvedla daň z jiné částky, než jaká je uvedena na daňovém dokladu. V takovém případě se dodaní rozdíl v období, kdy obdržel plátce daňový doklad, přičemž se použije kurz platný k původnímu datu.

Př.: Plátce pořídil zboží z Německa od osoby registrované k dani v jiném členském státě, dodáno bylo 12. 4. 2023, což je den pořízení zboží. Plátce neobdržel daňový doklad, proto vyjde z dohodnuté částky a přizná pořízení zboží ze základu daně 130 EUR k datu 15. 5. 2023 (patnáctý den následujícího měsíce po pořízení zboží), použije kurz dne 15. 5. 2023 (viz text níže) a uvede v daňovém přiznání za květen/2. čtvrtletí 2023 a v kontrolním hlášení za květen 2023. Dne 28. 6. 2023 mu však přijde daňový doklad, který má datum vystavení 24. 6. 2023 a zní na částku 150 EUR. Plátce tedy v daňovém přiznání za červen/2. čtvrtletí 2023 přizná pořízení zboží z rozdílu, tedy z 20 EUR, použije původní kurz, tedy k 15. 5. 2023.

S okamžikem přiznání daně při pořízení zboží z JČS souvisí také přepočet cizí měny, jak vyplynulo z předešlého textu. Pro přepočet cizí měny se použije kurz platný ke dni vzniku povinnosti přiznat daň, nebo přiznat uskutečnění plnění, a to kurz devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou, nebo poslední směnný kurz zveřejněný Evropskou centrální bankou (viz § 4 odst. 8 ZDPH). Častěji se ovšem setkáváme s přepočtem dle kurzu devizového trhu vyhlášeného Českou národní bankou. Co je důležité si uvědomit, že okamžik přiznat daň dle ZDPH může být odlišný od okamžiku uskutečnění účetního případu dle zákona o účetnictví, jinak řečeno pro účetní zápis je použit jiný kurz než pro vykázání daňové povinnosti v rámci přiznání k DPH.

Druhý odstavec § 25 ZDPH řeší, kdy se pořízení zboží považuje za uskutečněné:

• pořízení zboží z JČS se považuje za uskutečněné dnem dodání podle § 21 ZDPH
• při přemístění zboží dle § 16 odst. 3 ZDPH se považuje za uskutečněné dnem, ke kterému by bylo uskutečněno takové plnění při dodání zboží do JČS dle § 22
• při přemístění v režimu skladu dle § 18 odst. 4, 5, 7, 8 ZDPH se považuje za uskutečněné dnem, ke kterému by bylo uskutečněno takové plnění při dodání zboží do JČS dle § 22

Při pořízení zboží z JČS mají plátci (nikoliv identifikované osoby) za určitých podmínek nárok na odpočet daně. Nárok na odpočet daně řeší § 72 ZDPH, kde je mj. uvedeno, že „přijaté plnění je použito v rámci ekonomických činností pro uskutečnění ...“, přičemž definici ekonomické činnosti nalezneme v § 5 odst. 3 ZDPH. Pokud jde o pořízení zboží z JČS, které bude použito pro ekonomickou činnost uvedenou ve výčtu § 72 ZDPH, je možné uplatnit nárok na odpočet daně (v plné či částečné výši), v jiném případě nikoliv. Podmínky pro uplatnění nároku na odpočet upravuje § 73 ZDPH. Nárok na odpočet daně se dle § 73 odst. 1 písm. b) ZDPH prokazuje daňovým dokladem. Ale co se stane, když nemáme daňový doklad? Taková situace může nastat, ostatně v jednom našem příkladu je také uvedena. V těchto případech se nárok na odpočet může uplatnit také (opět za předpokladu splnění zákonem stanovených podmínek), jen se prokáže jiným způsobem, např. kupní smlouvou, obchodní korespondencí vztahující se k dané transakci, skladovou evidencí, přepravními dokumenty atd. Nárok na odpočet se může uplatnit ovšem nejdříve ve zdaňovacím období, kdy plátci vznikla povinnost přiznat daň.

Může nastat také obrácená situace, sice že plátce obdrží daňový doklad, ale nemá zatím zboží. I v tomto případě musí ovšem plátce k datu vystavení daňového dokladu přiznat daň a zároveň má možnost, pokud splní zákonné podmínky, uplatnit odpočet daně.

Poslední situace, která v souvislosti s pořízením zboží z JČS může nastat je, že plátce pochybí a přizná daň při pořízení zboží z JČS vč. uplatnění nároku na odpočet daně později, než mu ukládá zákon. Na tuto situaci pamatuje § 104 odst. 2 ZDPH, který říká, že pokud plátce uvedl rozhodné skutečnosti později, než měl, ale nesnížil tím v tomto zdaňovacím období daň, nebude správce daně doměřovat daň. Ale opět pozor, je to jen v situaci, kdy odvádíte daň a zároveň si uplatňujete odpočet, protože pouze v tomto případě „nula od nuly pojde“.