Zajištění věrohodnosti původu, neporušenost obsahu a čitelnost daňových dokladů

5 min

Ludmila Matějková, Ing.

4. 4. 2023

V zákoně č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění (dále jen „ZDPH“) je mimo jiné řešena problematika věrohodnosti původu, neporušenosti obsahu a čitelnosti daňových dokladů. Toto téma není žádnou novinkou, v ZDPH se ustanovení týkající se této problematiky stalo účinným již na začátku roku 2013 (viz zákon č. 502/2012, kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony). I dnes se však setkáváme s nejasnostmi v této problematice, proto se k tématu vracíme.

V ZDPH je věrohodnost původu, neporušenost obsahu a čitelnost daňových dokladů řešena v § 34:

§ 34

(1) U daňového dokladu musí být od okamžiku jeho vystavení do konce doby stanovené pro jeho uchovávání zajištěna

a) věrohodnost jeho původu,

b) neporušenost jeho obsahu a

c) jeho čitelnost.

(2) Pro účely tohoto zákona se rozumí

a) věrohodností původu skutečnost, že je zaručena totožnost osoby, která plnění uskutečňuje nebo která daňový doklad oprávněně vystavila,

b) neporušeností obsahu skutečnost, že obsah daňového dokladu požadovaný podle tohoto zákona nebyl změněn,

c) čitelností skutečnost, že je možné se seznámit s obsahem daňového dokladu přímo nebo prostřednictvím technického zařízení.

(3) Zajištění věrohodnosti původu daňového dokladu, neporušenosti jeho obsahu a jeho čitelnosti lze dosáhnout prostřednictvím kontrolních mechanismů procesů vytvářejících spolehlivou vazbu mezi daňovým dokladem a daným plněním.

(4) Věrohodnost původu daňového dokladu v elektronické podobě a neporušenost jeho obsahu lze vedle kontrolních mechanismů procesů zajistit také

a) uznávaným elektronickým podpisem,

b) uznávanou elektronickou pečetí, nebo

c) elektronickou výměnou informací (EDI)21), jestliže dohoda o této výměně stanoví užití postupů zaručujících věrohodnost původu a neporušenost obsahu.

 

Neporušitelnost obsahu znamená, že nelze na přijaté daňové doklady v žádném případě doplňovat jakékoliv chybějící údaje, které jsou ZDPH pro daňové doklady požadovány (viz §29 a následující ZDPH). Zde je třeba si uvědomit, že tedy ani např. v případě, že pořídíte zboží z jiného členského státu, nemůžete na daňový doklad doplňovat základ daně ani vypočtenou daň, neboť dle ZDPH na daňovém dokladu má být pouze uvedeno, že se jedná o dodání osvobozené od daně (viz § 64 ZDPH, případně odkaz na čl. 138 směrnice o DPH). ZDPH v žádném ustanovení neuvádí, že by v takovém případě osoba registrovaná k dani v jiném členském státě (odběratel-plátce DPH) měla povinnost doplňovat tyto údaje, tyto nejsou náležitostí daňového dokladu u pořízení zboží z jiného členského státu. Je samozřejmé, že tyto údaje jsou pro plátce nezbytné, ovšem pro tyto účely slouží evidence pro účely daně z přidané hodnoty (viz § 100, případně § 100a ZDPH).

Pokud však na daňový doklad doplníte údaje nad rámec § 29 a násl. ZDPH, jako např. předkontaci, skartační znak apod., a obsah daňového dokladu požadovaný podle ZDPH doplněním těchto údajů zůstane nezměněn, je takovýto daňový doklad dle informací Generálního finančního ředitelství (dále jen „GFŘ“) považovaný za neporušený. A teď přichází důvod, proč jsou subjekty právem zmateny – druhým dechem totiž GFŘ nedoporučuje tyto doplňující údaje na daňové doklady uvádět. Naše moduly však umožňují tisk tzv. „průvodek“, na kterých jsou uvedeny veškeré informace, které subjekt potřebuje pro své potřeby účetní, daňové, finanční kontroly apod., takže je k zamyšlení, zda není lepší si „nekomplikovat život“ a nenechávat faktury nedotčené.

 

Věrohodnost původu má za cíl zaručit totožnost osoby, která plnění uskutečňuje nebo která daňový doklad oprávněně vystavila. V listinné podobě se pokud možno vyvarujte „anonymních“ faktur, na nichž není uvedeno, kdo vystavil, případně chybí razítko a podpis. Tyto sice nepatří mezi náležitosti daňového dokladu, ale mohou doložit právě věrohodnost původu – víte, že v dané organizaci je fakturací pověřena konkrétní osoba, která vystavení faktury stvrdila svým podpisem a případně i razítkem, které lze považovat za určité identifikátory daného dodavatele. U elektronické podoby dokladů je situace rozmanitější. V praxi se nejčastěji objevují následující způsoby doručení elektronických dokladů:

  • daňový doklad byl doručen do datové schránky příjemce a odeslaný z datové schránky dodavatele – v tomto případě je věrohodnost původu zajištěna samotným použitím datových schránek, a proto není nutné, aby takto zaslané daňové doklady byly opatřeny elektrickým podpisem, uznávanou elektronickou značkou nebo elektronickou výměnou informací (EDI)
  • daňový doklad byl doručen prostřednictvím emailu a byl opatřen elektrickým podpisem, uznávanou elektronickou značkou nebo elektronickou výměnou informací (EDI) – i zde je věrohodnost původu zajištěna a to právě el. podpisem, případně značkou či EDI
  • daňový doklad byl doručen prostřednictvím emailu a nebyl opatřen elektrickým podpisem, uznávanou elektronickou značkou nebo elektronickou výměnou informací (EDI), jedná se např. o klasický pdf soubor. Zde není zajištěna věrohodnost původu a měli bychom sjednat nápravu. V praxi se tato situace řeší např. zakotvením do smlouvy konkrétní e-mailové adresy, z níž jsou faktury dodavatelem rozesílány. ZDPH rovněž umožňuje věrohodnost prokázat tzv. „auditní stopou“, která prokáže jednoznačnou vazbu mezi daňovým dokladem a předmětným plněním. Jedná se např. o dodací listy, objednávky, smlouvy, e-mailová komunikace k danému plnění apod.

 

Čitelnost daňového dokladu znamená, že je možné se seznámit s obsahem daňového dokladu, a to přímo nebo prostřednictvím technického zařízení. Čitelnost dokladu by měla být zajištěna jak na straně odběratele, tak i dodavatele, a to po celou dobu „životnosti“ dokladu (viz § 35 ZDPH odst. 2, tj. 10 let od konce zdaňovacího období, ve kterém se plnění uskutečnilo). U papírových daňových dokladů obvykle nastává problém pouze u dokladů na termopapírech, neboť čitelnost těchto dokladů rozhodně nedosahuje deseti let. V praxi se postupuje různými způsoby – kopií dokladu (dle informací GFŘ z roku 2013 je správcem daně tento způsob akceptován), vystavováním souhrnných dokladů, převodem do el. podoby (vč. zabezpečení uznávaným el. podpisem) nebo úředním ověřením kopií u významnějších položek. V případě elektronických dokladů musíme myslet na rychlost technického pokroku a s tím související nutnost zajištění čitelnosti, jinými slovy zajištění přístupnosti a provozuschopnosti příslušného softwaru, který je nezbytný pro zobrazení obsahu dokladu v čitelné podobě.

 

Zdroje:

Tisk