Jedním ze zásadních a značně připomínkovaných témat nového zákona o účetnictví je oceňování. Tématu oceňování se zákon věnuje od § 65. Oceněním přiřadíme předmětnému aktivu či dluhu hodnotu v peněžních jednotkách v daném účetním období, a proto zásadně ovlivňuje vypovídací schopnost poskytovaných účetních informací všem uživatelům. Je tedy jednou z nejdůležitějších metod účetního výkaznictví.

Hlavní změnou v novém zákoně je rozdělení ocenění z hlediska okamžiku, ke kterému se provádí, a to na prvotní a následné. Prvotní ocenění se prování k okamžiku uznání aktiva nebo dluhu. Následné ocenění potom kdykoliv později, povinně však k okamžiku, ke kterému se sestavuje účetní závěrka. Prvotní ocenění můžeme přirovnat k tzv. historické ceně, kterou známe z dosavadního znění zákona a znamená přiřazení hodnoty aktivu v okamžiku, kdy ho účetní jednotka získala a zaúčtovala jeho pořízení. S prvotním oceněním souvisí samotné určení hodnoty, které můžeme provést různými způsoby. Ve stávajícím zákoně známe pod definicí pořizovací cena, ale v návrhu nového zákona došlo ke změně a pracujeme s pojmem pořizovací náklady. Dle způsobu ocenění se pořizovací náklady rozlišují na pořizovací náklady aktiva, reprodukční pořizovací náklady nebo pořizovací náklady dluhu. Další změnou v ocenění je, definování pořizovacích nákladů pomocí tří složek. Přímé pořizovací náklady, vedlejší pořizovací náklady a nově je přidána třetí složka náklady na likvidaci aktiva. Na příkladu úplatně nabytého aktiva odpovídají přímé náklady kupní ceně. Vedlejší náklady pořízení známe pod současným pojmem náklady související s pořízením, a ty jsou blíže vymezeny až v prováděcí vyhlášce. U nového zákona se na vydání prováděcích předpisů, které by blíže vysvětlily další podrobnosti k problematice oceňování teprve čeká. Poslední třetí složkou zvyšující pořizovací náklady jsou náklady na likvidaci. Tyto náklady odpovídají účetní hodnotě rezervy na odstranění nebo demontáž aktiva a uvedení místa do původního stavu.

Dalším pojmem, který si zaslouží zmínku je reálná hodnota. Zvláštností je, že definice reálné hodnoty se odkazuje na mezinárodní standardy. Jednou z častých připomínek proto bylo, aby byla definována přímo v zákoně, a ne odkazem na mezinárodní standardy. Novinkou je i její použití při prvotním ocenění, ale jen v některých případech. Doposud se reálná hodnota používala pro stanovení následné hodnoty. Reálná hodnota má i širší použití. Je možné ji použit pro jakákoliv aktiva nebo dluhy s výjimkou zásob. V tomto případě chybí v zákoně bližší omezení. Účetní jednotka si tak může jakýkoliv majetek ocenit reálnou hodnotou. Výše ocenění se potom může zásadně odlišovat. Přecenění reálnou hodnotou si klade za cíl naplnění požadavku věrného a poctivého zobrazení. Vzniklo na základě skutečností, kdy účetní jednotky vlastní nemovitosti i jiný majetek s oceněním z doby před několika desítkami let, kterou jsou oceněny v cenách, které vůbec neodpovídají aktuálním cenám. Podstatou je narovnání tohoto majetku vůči současnosti. Toto speciální pravidlo se však týká pouze jednotek veřejného sektoru. Doposud se hodnota majetku po zařazení neměnila, pokud to přímo neurčoval zákon nebo pokud se nejednalo o opravu chyby. Skutečnost, že by zákon nově připouštěl dodatečnou korekci pořizovacích nákladů u majetku už zařazeného do užívání, není úplně banální. Chybí totiž vysvětlení, jak naložit s odpisy u takto přeceněného majetku. Jedná se o naprosto odlišnou situaci, než jsme zvyklí.

Největší změnou oproti stávajícímu zákonu je ocenění současnou hodnotou. Ocenění budou povinně používat jednotky veřejného sektoru, velké a střední účetní jednotky u dlouhodobých pohledávek, dluhů a rezerv. Malé a střední jednotky mají možnost výběru. Jejich rozhodnutí však musí být stejné u všech dlouhodobých pohledávek, dluhů a rezerv. Z důvodu konzistence musí být všechny tyto položky oceněny současnou hodnotou, anebo žádná z nich. Určení současné hodnoty je založeno na úhrnu očekávaných toků budoucích peněžních prostředků. Jinou současnou hodnotu proto bude mít např. výše ocenění pohledávky nebo dluhu se splatností 2 roky a jinou se splatností 10 let. Stále ale chybí vysvětlení, jakým způsobem se bude současná hodnota určovat. Stanovení postupu lze proto očekávat až v prováděcích vyhláškách.

Zůstává zachováno ocenění ve výši 1 Kč, v obecné rovině v jedné jednotce účetní měny. Vztahuje se na stejný druh aktiv, tj. na kulturní památky, sbírky muzejní povahy, předměty kulturní povahy a církevní stavby. Dochází však k zúžení případů, kdy se toto ocenění použije, a to pouze pokud je zjištění prvotní hodnoty nepřiměřeně náročné, jak pro stránce finanční, tak po stránce časové.

Co se týká oceňování, přináší nový návrh zákona několik větších či menších změn. Upravených definic se například dočkaly i zažité pojmy oprávek a opravných položek. Zatím můžeme veškeré informace čerpat z materiálů, které ještě nejsou schválené a můžou v nich proběhnout změny. Očekává se, že na všechny změny budou reagovat prováděcí a doprovodné vyhlášky, které by měly dále podrobněji upravovat metodu ocenění aktiv a dluhů. Avšak na jejich zveřejnění se stále čeká, přestože navrhovaná platnost zákona je od 1. 1. 2024.