Jednou z novinek novely daňového řádu (dále jen DŘ) č. 283/2020 s účinností od 1.1.2021 je zavedení institutu zálohy na daňový odpočet, který cílí na možnost dřívějšího vrácení části vratitelného přeplatku vzniklého v důsledku stanovení daňového odpočtu. Vratitelný přeplatek představuje částku, na jejíž vrácení má daňový subjektu nárok, kterého se může domáhat.

Ustanovení týkající se zálohy na daňový odpočet naleznete v daňovém řádu v § 174a a § 174b:

§ 174a Záloha na daňový odpočet

(1) V případě, kdy tak stanoví zákon, vzniká daňovému subjektu nárok na zálohu na daňový odpočet ve výši odpovídající té části daňového odpočtu nárokovaného v jím podaném daňovém tvrzení, kterou správce daně nehodlá prověřovat v rámci postupu k odstranění pochybností nebo daňové kontroly.

(2) Nárok na zálohu na daňový odpočet nevzniká, pokud by výše jednotlivé zálohy nedosáhla částky 50000 Kč.

(3) Jsou-li naplněny podmínky pro vznik zálohy na daňový odpočet, správce daně ji bez zbytečného odkladu předepíše do evidence daní s účinky ke dni tohoto předepsání a současně o tom daňový subjekt vhodným způsobem vyrozumí.

(4) Vznikne-li v důsledku předepsání zálohy na daňový odpočet vratitelný přeplatek, vrátí jej správce daně daňovému subjektu bez žádosti do 15 dnů ode dne předepsání této zálohy do evidence daní.

(5) Byla-li proti postupu správce daně při posouzení vzniku nároku na zálohu na daňový odpočet podána námitka, lze novou námitku ve věci týkající se téhož daňového odpočtu podat nejdříve po 60 dnech ode dne právní moci rozhodnutí, kterým je rozhodnuto o předchozí námitce.

§ 174b Vypořádání zálohy na daňový odpočet

(1) Správce daně se v rámci rozhodnutí o stanovení daně vypořádá s výší předepsané zálohy na daňový odpočet a určí částku, která má být v důsledku tohoto vypořádání daňovým subjektem uhrazena nebo která se má stát vratkou daňového subjektu.

(2) Správcem daně vrácená, použitá nebo převedená záloha na daňový odpočet se započte vůči částce, která se má stát v důsledku stanovení daňového odpočtu vratkou daňového subjektu.

(3) Vznikne-li v důsledku vypořádání daňovému subjektu povinnost uhradit rozdíl mezi správcem daně vrácenou, použitou nebo převedenou zálohou na daňový odpočet a výší stanovené daně, je daňový subjekt povinen vzniklý rozdíl uhradit do 15 dnů ode dne právní moci platebního výměru nebo dodatečného platebního výměru.

Tento institut definuje zálohu na daňový odpočet jako výši odpovídající daňové části odpočtu nárokovaném v jejím daňové tvrzení, kterou správce nehodlá prověřovat v rámci postupu k odstranění pochybností nebo daňové kontroly. Po splnění podmínek správce daně předepíše zálohu na daňový odpočet do evidence daní a současně o tom vhodným způsobem vyrozumí daňový subjekt. Vznikne-li v tomto případě vratitelný přeplatek, vrátí jej správce daně daňovému subjektu bez žádosti do 15 dnů ode dne předepsání této zálohy v evidenci daní. Nárok na zálohu může vzniknout pouze tehdy, pokud výše jednotlivé zálohy dosáhne částky alespoň 50 000,- Kč.

Po správcem daně vydaném rozhodnutí o stanovení daně dojde k vypořádání této zálohy dle ustanovení § 174b DŘ. Převedená záloha daňovému subjektu se započte vůči částce, která se má stát v důsledku stanovení daňového odpočtu vratkou daňového subjektu. Převýší-li v důsledku vypořádání částka zálohy stanovený nadměrný odpočet, je daňový subjekt povinen tento vzniklý rozdíl (přeplatek) uhradit do 15 dnů ode dne právní moci platebního výměru nebo dodatečného platebního výměru.

Důvodem pro zavedení tohoto nástroje je pokus o nalezení přijatelného kompromisu při střetu mezi dvěma oprávněnými stranami. Na jedné straně je zájem jednotlivce (daňového subjektu), aby mohl co nejdříve nakládat alespoň s částí finančních prostředků dle svého uvážení, aniž by byly zadržovány na dobu delší, než je bezpodmínečně nutné. Na druhé straně je zájem společnosti (správce daně), aby byly daně stanoveny správně a nedocházelo k jejich neoprávněnému krácení. K tomu je zapotřebí poskytnout správci daně dostatek času a prostoru pro kontrolu nárokových daňových odpočtů.

Nově vzniklý institut zálohy na daňový odpočet je definován jako obecné pravidlo daňového řádu, ale primárně cílí na nadměrné odpočty dle zákona o dani z přidané hodnoty, kde bylo v této souvislosti formulováno nové ustanovení § 105a - Záloha na nadměrný odpočet.  Účelem není tento nástroj zálohy vztáhnout na veškeré daňové odpočty, protože v některých případech by to spíše působilo kontraproduktivně s následkem nežádoucích účinků a průtahů v řízení.

Podrobnosti viz v důvodové zprávě:

Sněmovní tisk 841/0, část č. 1/4 (psp.cz)