Dne 10.12.2020 potvrdil po změnách Senát ČR tzv. Daňový balíček 2021, který doplní již dříve schválené daňové změny pro rok 2021 (paušální daň, zrušení daně z nabytí nemovitých věcí, minimální mzda, …). Tuto podobu daňového balíčku následně přijala Poslanecká sněmovna ČR na zasedání 22.12.2020 a jeho praktickou realizaci tedy očekáváme od 1.2.2021 (!!!).

Vyplývá to z prohlášení prezidenta M. Zemana z 20.12.2020, který se vyjádřil, že balíček nebude vetovat, ani ho nepodepíše. Příští rok tedy budou platit jak původní, tak nové daňové zákony. Legislativa totiž predikuje to, pokud zákon není účinný do 31.12.2020, daňoví poplatníci (vyjma zaměstnanců bez jiných příjmů) si mohou v roce 2021 vybrat. Pokud pro ně bude stávající daňová legislativa výhodnější, mohou danit podle ní.

U zaměstnanců, kteří mají příjmy pouze ze závislé činnosti a roční zdanění dělá za ně zaměstnavatel, dojde v lednu 2021 k výpočtu daně podle stávající legislativy, v únoru 2021 podle nové legislativy a posléze v rámci ročního daňového zúčtování dojde k vyrovnání.

Lze totiž očekávat, že po marném uplynutí lhůty 30 dní od doručení daňového balíčku prezidentské kanceláři se tento vrátí zpět k podpisu předsedovi Poslanecké sněmovny. V tomto případě se, doufejme, zveřejní ve Sbírce zákonů do konce ledna 2021 a nabude platnosti od 1.2.2021.

Nejprve bych provedl stručně nástin hlavních změn, které se dotknou mzdové a personální problematiky, následně nastíním změny ve výpočtu dovolené.

Změny s dopadem do zpracování mezd (body 3,4 od 1.2.2021)

1. zvýšení minimální mzdy na 15.200,- (tj. 90,50/hod) (z 14.600,- v roce 2020)
2. zvýšení tzv. zaručené mzdy (1. Sk. 15.200,- >>> 8.Sk. 30.400,-)
3. revoluční zrušení tzv. superhrubé mzdy a zavedení 2 sazeb daní a to 15 %, 23 %. Vyšší 23% se uplatní u základu nad 48násobek průměrné mzdy (141.764,-/měs., 1.701.168,-/rok)
4. zvýšení slevy na poplatníka o 3.000,- (tj. na 27.840,-) pro rok 2021 a o další 3.000,- (tj. na 30.840,-) pro rok 2022
5. zvýšení redukčních hranic pro nemocenské dávky ( 1.182,-/1.772,-/3.546,-) a náhradu mzdy v DPN (206,85/310,28/620,5
6. zvýšení hranice pro účast na nemocenském, důchodovém a zdravotním pojištění pro DPČ a      zaměstnání malého rozsahu na 3.500,-. Tím se pochopitelně zvyšuje hranice pro využití srážkové     daně také na hodnotu 3.500,-
7. zvýšení základní nezabavitelné částky na poplatníka pro účely exekuce ( 7.872,80 ( tj. o 101,30 ))    a na vyživovanou osobu ( 2.624,30 ( tj. o 34,- ))
8. navýšení platových tarifů – zdravotničtí pracovníci poskytující zdravotní služby, pracovníci v soc. službách, sociální pracovníci a lékaři – o 10 %, pedagogičtí pracovníci – o 4 % (pův. návrh byl o 9 %), ostatní zaměstnanci ve veřejných službách a správě a státním zaměstnancům  NULA (!) %   (původně 4 % )

           Změny ve výpočtu dovolené

Délka dovolené se nemění – zůstává 4 týdny v kalendářním roce. U zaměstnanců odměňovaných platem činí 5 týdnů, u pedagogických pracovníků 8 týdnů.

Po novele Zákoníku práce (285/2020 Sb.) bude dovolená čerpána v hodinách, nikoliv však v rozsahu kratším než činí délka směny. V ojedinělých případech bude moci zaměstnavatel určit zaměstnanci čerpání dovolené v rozsahu kratším, než činí délka směny, nejméně však v délce její jedné poloviny.

Čerpání dovolené v hodinách je spravedlivější než čerpání dovolené ve dnech. Za den se totiž při současné právní úpravě považuje jakkoliv dlouhá směna, různě dlouhý den tedy ubírá zaměstnanci stejnou část dovolené, ohodnocen je však různou náhradou mzdy (podle skutečně neodpracovaných hodin). Tato nespravedlnost je novou úpravou čerpání dovolené eliminována.

Novelou Zákoníku práce dochází od r. 2021 k zavedení jediného typu dovolené (mimo dodatkové), a to dovolené za kalendářní rok a její poměrné části.

Dovolená se vzhledem k době jejího čerpání určuje vždy v hodinách a to ze vztahu.

     Výměra dovolené * týdenní pracovní doba

Pokud nevznikne zaměstnanci nárok na dovolenou za kalendářní rok, tedy pokud zaměstnanec nekoná pro zaměstnavatele práci v kal. roce po dobu 52 týdnů, vzniká mu v případě, že u zaměstnavatele konal práci alespoň v rozsahu 4násobku týdenní pracovní doby v kalendářním roce, nárok na poměrnou část dovolené. Poměrná část dovolené činí za každou odpracovanou týdenní pracovní dobu v kal. roce 1/52 nároku zaměstnance na dovolenou za kalendářní rok.

Rozeberme nyní ve stručnosti základní otázky, které v souvislosti s novým způsobem výpočtu dovolené a jejího nároku mohou v praxi nastat:

a) čerpání „staré“ dovolené v roce 2021

Právo na dovolenou, které vzniklo před 1.1.2021, a čerpání této dovolené, i když k němu dojde po 31.12.2020, se řídí zákonem ve znění účinném před 1.1.2021. Zaměstnanec bude tedy „starou“ dovolenou čerpat v roce 2021 podle pravidel roku 2020 a nová pravidla budou platit až pro aktuální dovolenou roku 2021.

Př: pan Králík pracuje jako úředník s pravidelnou pracovní dobou rozvrženou takto:

Po + St = 9 hod, Út + Čt = 8 hod, Pá = 6 hod.

V roce 2020 nevyčerpal 3 dny dovolené. V roce 2021 čerpal dovolenou následovně:

15.1.+18.1.2021, 12.2.2021+15.2.2021, 12.3.2021+15.3.2021 (vždy pátek + pondělí)

Jeho výpočet mzdy za 1.,2.,3./2021 bude vypadat následovně:                                                             

Z tohoto příkladu je vidět jistý nesoulad mezi evidencí dovolené v roce 2020 a 2021. Průměrný denní úvazek p. Králíka je 8 hodin. Tedy 3 dny dovolené z roku 2020 by měly činit 24 hodin. Nicméně v lednu 2021 mu bylo zaplaceno 15 hod a v únoru 2021 6 hodin. Celkem tedy 21 hodin. Z výpočtu je též vidět, že čerpání dovolené pro pracovníka je nejvýhodnější v měsíci, ve kterém má nejvyšší nominální fond pracovní doby.

b) výpočet nároku na dovolenou

Pracovník pracuje v roce 2021 od 3.5.2021 – 31.12.2021. Nárok dovolené je 5 týdnů a týdenní fond pracovní doby je 40 hodin. Podle evidence pracovní doby zaměstnanec odpracuje v roce 2021 1400 hodin.

Máme tedy 1400/40=35 a pracovník má nárok na 35/52 z roční výměry dovolené.

Tedy 200/52*35=135 hodin (ve dnech 16.875,-). Podle současné legislativy by měl nárok na 25/12*7=14,58 dne (nepracoval celý květen).

Můžeme tedy konstatovat, že současná legislativa „poškozuje“ zaměstnance, protože mu pracovní poměr nevznikne 1. kalendářní den, nýbrž až 1. pracovní den. Nové legislativa tuto nevýhodu eliminuje.

c) výpočet nároku na dovolenou v případě dlouhodobé nepřítomnosti zaměstnance v práci

S novelou zákoníku práce se ruší krácení dovolené, vyjma krácení dovolené z důvodu neomluvené absence. Zaměstnavatel může dovolenou krátit o počet neomluveně zameškaných hodin. Při výpočtu dovolené (při zameškání směn) musí být zaměstnanci jehož poměr trval k témuž zaměstnavateli celý rok poskytnuta dovolená nejméně v délce 2 týdnů.

Za výkon práce se podle §216 ZP pro účely dovolené nepovažuje doba zaměstnancem v kal. roce zameškaná v rozsahu nad 20násobek týdenní pracovní doby z důvodu:

• dočasné pracovní neschopnosti
• nařízené karantény
• čerpání rodičovské dovolené

• jiné důležité osobní překážky (§ 199 ZP)

Doba překážek na straně zaměstnance z výše uvedených důvodů do 20násobku týdenní pracovní doby se považuje za výkon práce pouze tehdy, pokud zaměstnanec mimo dobu jejich trvání odpracuje alespoň 12násobek týdenní pracovní doby.

V souvislosti s výše uvedeným upozorňuji na jistý problém týkající se čerpání řádné dovolené mezi mateřskou a rodičovskou dovolenou. Do roku 2020 platí úprava, podle které, pokud vznikne nárok na dovolenou za celý kalendářní rok (odpracovaných 60 dní), se čerpaná dovolená mezi mateřskou a rodičovskou dovolenou nekrátí. V roce 2021 je toto třeba přepočítávat a hlídat.

Př: pracovnice má 15 dní dovolené z roku 2020, dovolená 5 týdnů, fond 40 hod./týden

1.1.2021 – 12.2.2021 – mateřská dovolená = 240 hodin

15.2.2021 – 2.4.2021 – řádná dovolené = 320 hodin

3.4.2021 – 31.12.2021 – rodičovská dovolená … započitatelných 800 hodin

Nárok na dovolenou tedy činí (800+320+240)/40=34 a následně 200/52*34=131 hodin.

Pracovnice tedy díky „legislativní setrvačnosti“ přečerpala dovolenou o 200-131=69 hodin a tímto vzniklý přeplatek musí být zaměstnankyni sražen!!!

d) převod dovolené do následujícího roku

Čerpání dovolené je povinen zaměstnavatel určit zaměstnanci tak, aby ji vyčerpal v tom roce, ve kterém zaměstnanci právo na dovolenou vzniklo, pokud tomu nebrání překážky na straně zaměstnance nebo naléhavé provozní důvody. Nevyčerpaná dovolená se převádí do následujícího roku, nemůže zaměstnanci propadnout a v průběhu trvání zaměstnání ji nelze ani proplatit.

Od roku 2021 je v §218 ZP doplněno nové ustanovení, které umožní převod dovolené nad základní výměru (4 týdny, u ped. pracovníků 6 týdnů) do dalšího roku. O tento převod je třeba požádat písemně a zaměstnavatel má povinnost nařídit čerpání takto převedené dovolené zaměstnanci do konce následujícího roku. Naopak nemůže zaměstnanci nařídit čerpání dovolené na konci aktuálního roku. Stále platí, že čerpání běžně převedené dovolené musí zaměstnavatel nařídit do 30.6. následujícího roku, pak získá právo určit si čerpání dovolené zaměstnanec.

Výše nastíněné a popsané představuje jednoznačně poměrně zásadní a rozsáhlé změny ve zpracování mzdové a personální problematiky, které budou klást na mzdové účetní zvýšené nároky.

Obě edice SW GINIS (GINIS Standard, GINIS Express) budou následně po ukončení legislativních procesů (polovina ledna 2021) na tyto chystané novinky a změny připraveny.