Účetní zásady představují základní podmínky, které je nutno dodržovat při vedení účetnictví a sestavování účetních výkazů.  Nejsou samostatnou právní normou, ale jsou zapracovány do zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví (dále jen „zákon“) a dalších doprovodných předpisů.  Představíme si je hlavně v souvislosti s vybranými účetními jednotkami účtujících dle prováděcí vyhlášky č. 410/2009 Sb. (dále jen „vyhláška“).

Nezávislost účetního období – účetním obdobím je nepřetržitě po sobě jdoucích dvanáct měsíců.  Účetní jednotky, které jsou organizační složka státu, územní samosprávný celek nebo jednotkou vzniklou nebo zřízenou zvláštním zákonem, nemohou uplatnit hospodářský rok, tudíž jejich účetní období začíná dnem 1. ledna a končí 31. prosince daného kalendářního roku. Zásada nezávislosti účetního období, nebo také akruální princip, spočívá v účtování o skutečnostech do období, se kterým časově a věcně souvisí. K dodržování této zásady se využívá účtů časového rozlišení, či účtů rezerv. Účetní jednotka dle § 3 zákona účtuje o veškerých nákladech a výnosech bez ohledu na skutečný pohyb peněz.

Věrné a poctivé zobrazení – dle § 7 zákona musí účetní jednotka vést účetnictví a postupovat takovým způsobem, aby podávala věrný a poctivý obraz předmětu účetnictví vycházející z reálné majetkové a finanční situace jednotky. Zobrazení je věrné, jestliže obsah položek účetní závěrky odpovídá skutečnému stavu, který odpovídá účetním metodám a postupům, jejichž použití je účetní jednotce uloženo na základě zákona. Zákon ukládá vybraným účetním jednotkám povinnost při používání účetních metod vždy postupovat podle Českých účetních standardů. Zobrazení je poctivé, pokud jsou použity účetní metody způsobem k dosažení věrnosti.

Vymezení účetní jednotky – účetní jednotka může mít spoustu podob, od fyzických osob, přes vybrané účetní jednotky, až po zahraniční právnické osoby. Jejich výčet je uveden v § 1 zákona. Účetní jednotky jsou povinny vést jedno účetnictví za účetní jednotku jako celek dle § 4 odst. 9 zákona.

Nepřetržité pokračování v činnosti –zásada trvání je řešena v § 7 odst. 3 zákona. Znamená, že veškeré použití účetních metod vychází z předpokladu nepřetržitého pokračování činnosti účetní jednotky v následujících obdobích. Jinak řečeno, že se neočekává žádná skutečnost, která by bránila účetní jednotce v její činnosti v dohledné budoucnosti. Pokud by tomu tak nebylo, musí účetní jednotka použít účetní metody způsobem tomu odpovídajícím. Tuto informaci je povinna uvést v příloze účetní závěrky.

Stálost metod – nebo také zásada konzistentnosti, která vychází ze srovnatelnosti údajů mezi jednotlivými účetními obdobími. Jak je uvedeno § 7 odst. 4 zákona, způsoby použité v jednom období nesmí účetní jednotky změnit v následujícím období. Zákon připouští změnu mezi jednotlivými obdobími pouze v případě změny v předmětu podnikání nebo z důvodů zpřesnění věrného zobrazení či zkvalitnění vypovídací schopnosti účetní závěrky. Tuto informaci je nutné uvést a zdůvodnit v příloze účetní závěrky.

Historické ceny – oceňování majetků a závazků se provádí cenami platnými v době pořízení, a to včetně nákladů souvisejících s pořízením. Budoucí cenové změny se neberou v úvahu. Výjimky z této zásady mohou být pouze na základě zákona (viz např. přecenění reálnou hodnotou dle § 27 zákona).

Zásada opatrnosti – v účetnictví se zohledňují všechna případná rizika, nejistoty, možné ztráty či znehodnocení, která by mohla zhoršit finanční situaci anebo zatížit majetek. K zajištění opatrnosti je využívána metoda odpisů, vytváření opravných položek, zobrazení rezerv jako předvídatelných závazků nebo obezřetné oceňování aktiv.

Bilanční kontinuita – spočívá v návaznosti počátečních a konečných zůstatků rozvahových účtů. Dle § 19 odst. 4 zákona účetní jednotka sestavuje rozvahu takovým způsobem, aby počáteční zůstatky účtů, jimiž se otevírá účetní období, navazovaly na konečné zůstatky účtů, jimiž se bezprostředně předcházející období uzavřelo.

Zásada správného vedení – zásadním požadavkem na účetnictví je, aby bylo správné, úplné, průkazné, srozumitelné, přehledné a vedeno způsobem zaručující trvalost účetních záznamů, jak je formulováno v § 8 zákona. Účetnictví je správné, je-li v souladu s právními normami a předpisy. Účetnictví je úplné, jestliže jsou zaúčtovány všechny účetní případy. Účetnictví je průkazné, jestliže jsou všechny účetní případy prokázány nebo doloženy předepsaným způsobem a jestliže účetní jednotka provedla inventarizaci. Účetnictví je srozumitelné, jestliže umožňuje jednoznačně určit obsah účetních případů a obsah účetních záznamů. Účetnictví je přehledné, jestliže jsou účetní záznamy přehledně uspořádány. Účetnictví zaručuje trvalost účetních záznamů, jestliže je účetní jednotka schopna plnit povinnosti spojené s jejich úschovou a zpracováním po celou dobu, která je uložena zákonem. 

Zákaz vzájemného zúčtování – dle § 7 odst. 6 zákona jsou účetní jednotky povinny účtovat o aktivech a pasivech, jakož i o finančních prostředcích státního rozpočtu a finančních prostředcích rozpočtů územních samosprávných celků, nákladech a výnosech a zobrazovat je samostatně bez jejich vzájemného zúčtování. Tyto položky nelze vzájemně kompenzovat a účtovat pouze o jejich rozdílu. Za porušení vzájemného zúčtování se nepovažují případy zúčtování uvedené § 68 vyhlášky. Jedná se například o zúčtování dobropisů a refundací týkající se konkrétní nákladové, popřípadě výnosové položky a vztahující se k účetnímu období, kdy byl náklad či výnos zúčtován. Zúčtování doměrků a vratek daní, poplatků a obdobných plnění. Zúčtování rozdílů zjištěných při inventarizaci, které vznikly ve stejném účetním období prokazatelně neúmyslnou záměnou. Zúčtování opravných položek a rezerv. Za vzájemné zúčtování prostřednictvím rozvahových účtů se nepovažuje vzájemný zápočet pohledávek a závazků podle občanského zákoníku.

Autor: Ing. Jana Minářová