Přestože letos v únoru uplynuly již tři roky od nabytí účinnosti zákona č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby (dále jen „Zákon“), jeho implementace zatím příliš nepokročila. I proto se tým Digitální informační agentury (DIA), do jehož gesce tato norma přešla z Ministerstva vnitra ČR, této oblasti začal intenzivně věnovat.

Na jednání s dodavateli informačních systémů, které proběhlo na konci srpna, proto opakovaně zaznělo, že jedním z hlavních úkolů veřejné správy je poskytování služeb. Klient, tedy občan řešící některou ze životních situací, by pak měl dostat k dispozici takové nástroje, s jejichž využitím by dosažení potřebného cíle bylo co nejjednodušší a nejefektivnější. Tolik teorie. Jaká je praxe? A bude se to týkat i obcí? Odpověď na poslední otázku je na první pohled jednoduchá. V přechodných ustanoveních Zákona se dočteme, že „Územní samosprávný celek při výkonu samostatné působnosti má právo, nikoli povinnost poskytovat digitální služby podle tohoto zákona. “. Zároveň stále platí, že digitalizaci úkonů v přenesené působnosti mají zajistit ohlašovatelé agend. Tolik teorie.

Praxe je však košatější a hranice nemusí být jasně vymezené. Tým DIA proto na jednání upozornil, že obce budou muset zajistit mimo jiné služby související s výběrem místních daní a poplatků. Fakticky by tak například po vyplnění formuláře služby 13613 k platbě za odpad klientem přihlášeným s využitím kvalifikovaného prostředku elektronické identifikace a následném podání mělo následovat vystavení osvědčení o provedení digitálního úkonu a jeho předání klientovi služby jedním ze stanovených kanálů, většinově pak opět prostřednictvím portálu občana, provozovaného obcí. Obce tak budou muset na vlastní náklady zajistit aplikační podporu pro poskytování digitálních služeb a fakticky tak zajistit to, co měl dle zákona připravit ohlašovatel související agendy – Ministerstvo financí.

Obdobný úkol čeká obce i v roli zřizovatele, kdy budou dle všeho muset zajistit aplikační podporu pro poskytování digitálních služeb i pro své školy. V Zákoně je totiž uvedeno, že „Škola a školské zařízení poskytují digitální službu pouze u úkonu, u kterého je poskytnutí v digitální podobě vyznačeno v katalogu služeb.“ A těch rozhodně není málo. Jen v rámci agendy Regionální školství (A3082) lze již dnes nalézt víc než padesát iniciačních úkonů, které může klient realizovat v režimu Zákona – tedy distančně formou elektronického podání či jako plnohodnotný digitální úkon s využitím prostředků výpočetní techniky a formuláře, publikovaného na samoobslužném portále poskytovatele služby. S jeho pořízením a provozem přitom většina škol ve svých rozpočtech nepočítá.

Rozsah digitálních úkonů, jejichž realizaci by obce měly umožnit, je tedy znám, stejně jako datum, ke kterému by měla být zajištěna související aplikační podpora. Počínaje dnem 1.2.2025 by již měly být veškeré úkony zapsané v katalogu služeb vykonatelné i elektronicky. Žel příprava aplikační podpory ze strany ohlašovatele agendy (tedy MŠMT) zatím vázne. V důsledku pak řada zřizovatelů ani nemá jasnou představu, co vše bude nezbytné v této souvislosti zajistit. Prostor na přípravu se přitom rychle zmenšuje.

Obrázek 1: Přehled digitálních služeb, jejichž výkon má zajistit obec

I v oblasti poskytování digitálních služeb bude podstatnou roli hrát elektronická spisová služba. Většina z takzvaných obslužných kanálů, se kterými Zákon počítá, totiž nakonec skončí ve spisové službě poskytovatele služby. Klient má totiž možnost úkon realizovat mimo jiné s využitím své datové schránky, elektronického dokumentu opatřeného uznávaným elektronickým podpisem a zaslaného na elektronickou adresu podatelny či prostřednictvím tzv. samoobslužného portálu, na kterém jsou publikovány formuláře, jejichž prostřednictvím může klient, přihlášený s využitím tzv. Kvalifikovaného prostředku elektronické identifikace , digitální úkon realizovat. I proto byly požadavky na funkčnost elektronických systémů spisové služby zpřesněny a zároveň byl do archivního zákona zaveden proces takzvané atestace, jehož cílem je zajistit, aby na trhu byly jen systémy, u kterých je požadovaná funkčnost garantovaně zajištěna.

Doporučujeme proto vyžádat si u Vašeho stávajícího dodavatele informaci, zda bude svůj produkt atestovat. Zároveň nedoporučujeme využití legislativní výjimky z provozování elektronické spisové služby pro mateřské školy. Fakticky by tak přišly o jeden z mála efektivních nástrojů, umožňujících jejich ředitelům bezchybně a efektivně plnit povinnosti, uložené platnými právními předpisy. Ale zpět k digitálním službám. Jejich poskytování je i na úrovni obce poměrně rozsáhlá integrační úloha, vyžadující vedle již uvedených systémů (formulářový portál využívající služby NIA a elektronická spisová služba) i výměnu dat s dalšími informačními systémy. Namátkou lze jmenovat například ekonomický či školní. Všechny tyto úlohy je před realizací vhodné řádně rozmyslet, aby v důsledku neznamenaly zvýšení administrativní zátěže. Na druhou stranu obce realizací „povinných“ služeb získají nástroje pro převedení své stávající on-line komunikace s občany do režimu digitální služby. To umožní řadu stávajících procesů (zejména ověřovacích a komunikačních) zjednodušit a zefektivnit.